Hrajeme:
Želvohlemýždí válka
S Jiřím Weinbergerem
S Janem Vodňanským
Na širém moři
Vánoce na Velikonočním ostrově
Poslední blues
Současně

Hráli jsme:
Přátelé žehu
Z letošního konce světa
Hra na Zuzanku
Takový beznadějný případ
Něco vám povím

>>>   O nás
>>>   Kdo je who
>>>   Audiovideo
>>>   Historie
>>>   Přátelé
>>>   Kontakty

HRAJEME
ŽELVOHLEMÝŽDÍ VÁLKA
velmi volně dle Ionesca a Plzáka sepsal Marek Tarnovský

Usilovným křížením želvy a hlemýždě se nám podařilo vyšlechtit plzáka španělského!

Základní situace Ionescova Třeštění ve dvou doplněné o strategická řešení partnerských krizí, jak je již mnoho let publikuje například Miroslav Plzák, ale i další terapeuti a manželští poradci. Na půdorysu původní hry se pokusíme zjistit, zda jsou Ionescovy postavy přístupné psychoterapii a zda lze na Ionescem popsané situace aplikovat Plzákovy optimalizační vzorce.

Scénář, koncept představení a hudba Marek Tarnovský, režie Petr Liebscher, hrají: ona - Luďka Kráslová, on - Marek Tarnovský, rozhodčí - Petr Gruša, hlas - Pavel Liška

Premiéra: květen 2010

Snímky ze zkoušek:

<nahoru>

HRAJEME
NAHOŘE POD HLADINOU

Autorský premiérově-derniérový literární kabaret Jiřího Weinbergera a Marka Tarnovského s hosty. Více též na www.j-w.cz.

<nahoru>

HRAJEME
S JANEM VODŇANSKÝM
Série premiérově-derniérových kabaretních seminářů Jana Vodňanského a Marka Tarnovského s hudební podporou Pavla Lišky a Jany Drábkové. Pokaždé na jiné téma, pokaždé dobrodružné!
O své spolupráci s naším divadelním souborem hovořil Jan Vodňanský v rozhlasovém pořadu Tandem Jana Rosáka. Sestřih zde.

<nahoru>

HRÁLI JSME
Slawomir Mrožek:
NA ŠIRÉM MOŘI

Slavná jednoaktovka polského dramatika světového věhlasu v brilantním překladu Jaroslava Langera je absurdní tragifraškou o třech trosečnících na širém moři, kteří řeší problém s nedostatkem potravin. Tento příběh je však jen východiskem pro modelovou situaci, v níž autor ukazuje “nebezpečí, že pomocí násilných prostředků a demagogie lze přimět lidi k tomu, aby jednali zcela opačně, nežli by jim kázalo svědomí a zdravý rozum a zákony lidskosti, že lze vytvářet vražedné nenávisti, které nejsou ničím logickým vysvětlitelné, natož omluvitelné.” (Ivan Klíma, 1967)

Režie: Petr Gruša, hrají: Tlustý trosečník - Marek Tarnovský / Pavel Liška, Prostřední trosečník - Tomáš Vojkovský / Marek Tarnovský, Malý trosečník - Petr Gruša, Pošťák / lokaj - Jakub Krhůtek / Jiří Procházka / Petr Matyáš

Premiéra: 23. října 2003

<nahoru>

HRAJEME
Petr Gruša:
VÁNOCE NA VELIKONOČNÍM OSTROVĚ

Zřejmě nejdéle hraná amatérská hra v někdejším Československu vznikla v roce 1974, premiéru měla v divadle LAMPA na scéně Všebaráčnické rychty na Malé Straně o rok později. Gruša napsal svěží one-man + one-machine show o vzájemné toleranci byť zcela odlišných světů. Konfrontuje trosečníka, jemuž je dáno osaměle živořit blíže neurčenou dobu na pustém ostrově (“přistál jsem tu na Velikonoce, tak mu říkám velikonoční”) a vesmírný stroj MAG, který se i se svým neustále proklamovaným posláním ocitá ve stejné situaci. Hra netěží z prvoplánových ideogramů, je to především svěží komedie (“fantasmagorická sci-fi”, jak zní její podtitul), která dokáže i po téměř třiceti letech zaujmout i pobavit.

Režie: Marek Tarnovský, hrají: On - Petr Gruša, MAG - Marek Tarnovský nebo Pavel Liška

Premiéra: 28. ledna 2004

<nahoru>

HRÁLI JSME
Josef Kainar / Vladimír Mišík
POSLEDNÍ BLUES

Hudebně - literární pásmo z básní Josefa Kainara a písní, které na své texty napsal sám básník a populárních kainarovských songů Vladimíra Mišíka. Everygreeny české poezie, blues a bigbítu v podání zamilovaných obdivovatelů... Z programu představení: Obeliskové blues (s písní Obelisk V. Mišíka, jejíž text tvoří pouze zlomek celé básně), Bombardovací blues, Blues o správném hladu, písně Stříhali dohoda malého chlapečka či Mrtvý vrabec a spousta dalších "kousků".

Scénář a režie interpreti, účinkují: Pavel Liška - kytara, přednes, zpěv, Marek Tarnovský - kytara, přednes

Premiéra: 7. prosince 2004

<nahoru>

HRAJEME
Jevgenij Griškovec
SOUČASNĚ

Autor se narodil v roce 1967 v sibiřském Kemerovu, kde vystudoval filologickou fakultu Kemerovské státní univerzity. Po prvním ročníku však byl odvelen k Tichooceánské námořní flotile na povinnou tříletou vojenskou základní službu. Po návratu domů založil roku 1991 studiové divadlo Lóže, které během sedmileté existence uvedlo 10 inscenací vznikající metodou kolektivní improvizace. Odpoutání od divadla Lóže přivedlo Griškovce k vlastní autorské tvorbě: zkušenost z vojenské služby u námořnictva vtělil do textu monodramatu Jak jsem snědl psa (1998). Napsal hru Gorod (Město), stal se laureátem národní ceny Triumf za rok 2000 a uvedl monodrama OdnovrEmEnno (Současně). V něm Vypravěč vtahuje diváky do svých úvah o problematičnosti subjektivní reflexe přítomného okamžiku, o relativitě svých (našich) představ a podivném souběhu věcí, pocitů, postojů a úsudků. Následovalo monodrama Drednouty a zatím poslední Griškovcovou hrou je opět autorské monodrama, avšak tentokrát s „němou" ženskou partnerkou - Planeta. Coby „iniciátor a redaktor" je podepsán pod inscenací Hra, která neexistuje, uvedenou divadlem Baltijskij dom v Petěrburgu. Vlastní adaptaci povídek E. A. Poea nazvanou Po Po (Podle Poea) nastudoval s lotyšským souborem Nového rižského divadla. Jevgenij Griškovec hostoval na předních divadelních festivalech Evropy. Českou republiku navštívil poprvé v dubnu 2002 a v rámci Přehlídky ruského divadla zde uvedl monodrama Jak jsem snědl psa.

Režie: Petr Gruša, hrají: vypravěč - Marek Tarnovský

Premiéra: 31. března 2004

<nahoru>

HRÁLI JSME
Marek Tarnovský
PŘÁTELÉ ŽEHU

Přátelé žehu jsou kolektivní dada na základě textu Marka Tarnovského. Přátelé žehu jsou tvůrčí syntézou tří klenotů světové literatury: Starého Zákona, Čekání na Godota a pohádek bratří Grimmů. Přátelé žehu jsou fraškou k pláči.

Premiéra: 21. listopadu 2007

Speciální stránky projektu zde.

<nahoru>

HRÁLI JSME
Ivan Wernisch, Michal Doležal
Z LETOŠNÍHO KONCE SVĚTA

"Gramofon hrá pochod z Aidy
je podvečer, nikde nikdo,
jen několik ovcí spásá
žlutou trávu u hřbitova."

Život je trpné plynutí a Tréma 29 k tomu vydává soundtrack... Texty Ivana Wernische, jednoho z nejzávažnějších a zároveň nejzábavnějších básníků české literární přítomnosti, s hudbou jazzmana Michala Doležala, to vše pod heslem Opakování (čehokoli a až do zblbnutí) vede ke skutečnosti.

Texty Ivan Wernisch, hudba a aranžmá písní Michal Doležal, scénář a režie Marek Tarnovský, účinkují: Michal Doležal - piáno, zpěv, Marek Tarnovský - baskytara, přednes, zpěv, Petr Gruša - přednes, zpěv, Nanka Fittlová - přednes, zpěv

Premiéra: 23. listopadu 2005

<nahoru>

HRÁLI JSME
Miloš Macourek:
HRA NA ZUZANKU

Vyzpytatelné jsou cesty Boží... Macourkova Hra na Zuzanku (1967), původně napsaná pro pražské Divadlo na zábradlí, představuje jeden z vrcholů českého absurdního dramatu. Prezentuje se zde poněkud jiný autor, než jak ho známe z řemeslně precizních filmových scénářů k populárním komediím typu Pane, vy jste vdova či Zabil jsem Einsteina, pánové, jiný Macourek, než jak se prezentoval coby vývozní artikl “socialistické” kultury ve velkorysých televizních koprodukcích (Arabela, Létající Čestmír). Některé výrazové prostředky jsou sice podobné, celkový obraz je ale radikálně odlišný.

Především chybí jakýkoli optimismus. Macourek rozhodně nebyl troškař a ačkoliv absurdní jsou u něho běžné situace v posunutém kontextu, stává se tím nejabsurdnějším život sám. Jeho dramatika je v tomto díle v pravém významu slova expresivní - zjednodušeným zobecněním dospívá ke kruté a nelaskavé expresi, podobně jako malíř Munch abstrahoval veškeré životní dění do jediného Výkřiku... Na rozdíl od stěžejních her Mrožka či Havla netěží z konkrétní situace, dovedené ad absurdum čili “do ne-smyslu” (viz například Havlovo Vyrozumění), spíše se snaží o celkovou vizi, tak jako Ionesco v Nosorožci.

Dramaturgie, scéna, kostýmy, hudba a režie: Marek Tarnovský, režijní spolupráce: Petr Gruša, osoby a obsazení: Zuzanka - Andrea Sejáková, Otec, učitel, epikurejec, revolucionář, Jakub, Lipold - David Zemánek, Dědeček, ředitel, úředník, prodavač, Dabomír, soused, Pipold - Petr Gruša, Maminka, učitelka, žena s věšákem, písařka, Babomír, sestra - Nanka Fittlová, Strýček, bezruký Frantík, muž s tunelem, muž - žací stroj, Giordano Bruno, písař, Abomír, Ťuhýk, inspektor - Tomáš Vojkovský, Milenec, školník, Nosák, Cabomír, Cipold - Jiří Procházka, Šéf, muž v cylindru, generál, lékař - Jakub Krhůtek

Premiéra: 19. prosince 2003

<nahoru>

HRÁLI JSME
Přemysl Rut
TAKOVÝ BEZNADĚJNÝ PŘÍPAD

Přemysl Rut (nar. 10. 3. 1954) vystudoval činoherní režii, které se v letech 1980 - 84 věnoval zejména ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, kde také vedl kabaretní Malou scénu. Spolupracoval s Ivanem Vyskočilem a dalšími osobnostmi českého autorského divadla. Po zákazu hradišťského kabaretu se vrátil do Prahy, kde učil na hudebně-dramatickém oddělení konzervatoře (1984 - 90), s přáteli provozoval Malé české divadlo (1986 - 90) a s Karlem Krausem, Václavem Havlem aj. spoluredigoval samizdatovou revui O divadle (1987 - 90). Po převratu byl redaktorem Literárních novin, od roku 1993 má svobodné povolání. Vydal knihy Menší poetický slovník v příkladech, Náměsíčný průvodce Prahou, Žádné tragédie a spoustu dalších. Kromě toho se podílel v Českém rozhlase na mnoha pořadech literárních, hudebních i dramatických včetně šesti rozhlasových her.

Základem této hříčky je autorova pražská báchorka o šťastném nálezci. Jedná se tedy o dramatizaci, která je ovšem třináctkrát rozsáhlejší než předloha. Rád bych jí dal podtitul „dramatická báchorka", kdyby to označení nenesly už pohádkové hry Josefa Kajetána Tyla. Ale když o tom tak přemýšlím, shledávám, že Tylovy dramatické báchorky mají s touto hříčkou více společných rysů:
1. jsou určeny dospělým, což je u pohádek třeba zvlášť zdůraznit;
2. jsou posedlé češtinou, což byla pro obrozeneckého dramatika podmínka mnohdy postačující, pro mne však je to i dnes podmínka nutná;
3. jejich hrdina je programově naivní, což neznamená hloupý, nýbrž čistý;
4. jejich téma je domov a bloudění, hledání domova, tedy také poměr k domovu a výměr pojmu domov, což Tyl chápe geograficky (země česká - domov můj), zatímco já - ale to nechť posoudí čtenáři;
5. jsou to morality, což předpokládá, že jsou napsány s důvěrou v mravní smysl divadla;
6. měly by být inscenovány po smyslu, nikoli po nápadu, což vyžaduje, aby režisér objevoval významy, nikoli vynalézal efekty - neboť
7. i jejich nadpřirozené bytosti jsou částí přirozeného světa, tak jako přirozený svět je součástí nadpřirozeného řádu.

Přemysl Rut

Dramaturgie, režie a zvuky: Marek Tarnovský, osoby a obsazení: Hejhula: Pavel Liška, Naděje, maminka: Nanka Fittlová nebo Luďka Kráslová, tatínek, Domes, Domečka, Bezpečnost: Marek Tarnovský nebo David Zemánek

Premiéra: květen 2005

<nahoru>

HRÁLI JSME
Jan Vodňanský, Petr Skoumal
NĚCO VÁM POVÍM

Kabaretní představení z textů Jana Vodňanského a písní Petra Skoumala mapuje třicet let společné práce věhlasné autorské dvojice na poli divadla malých forem. Představení kombinuje scénické ztvárnění Vodňanského textů a krátké poezie s formou text-appealového čtení a samozřejmě s písněmi Petra Skoumala, bez nichž by nebylo lze si Vodňanského nonsensovou poezii v divadelním prostředí představit. Jan Vodňanský, který shlédl premiéru pořadu, ocenil zejména překvapivou dramaturgii a skutečnost, že jsme jeho texty, zejména krátkou poezii, pojali zcela odlišným způsobem, než jak byla na jevišti pojímána autory.

Scenario, režie a výprava: Marek Tarnovský a Pavel Liška, účinkují: Pavel Liška - kytara, zpěv, přednes, Marek Tarnovský - balafon, zpěv, přednes, Jakub Krhůtek - rytmika, přednes, tanec, Jana Drábková j.h. - zpěv

Premiéra: 19. října 2004

<nahoru>

Všechna práva vyhrazena
Design, HTML © Marek Tarnovský, 2010
Obsah © Tréma 29, 2002-2010

Členové Divadelního spolku Tréma 29 se připojují k petici Zrušme komunisty
www.zrusmekomunisty.cz